Jak vybrat správný bazén
Při úvahách nad pořízením vlastního bazénu budete jistě řešit mnoho otázek. Pokusíme se vám proto sdělit co možná nejvíce užitečných informací, abychom vám rozhodování co nejvíce usnadnili.
Srovnání jednotlivých typů bazénů z různých materiálů jsme učinili na předchozí stránce, nyní se zaměříme na další důležité parametry, které je při pořizování bazénu třeba zvažovat:
- Jak velký bazén?
- Jaký tvar bazénu?
- Skimmer nebo přeliv?
- Schody nebo žebřík?
- Zakrývat venkovní bazén?
- Ohřívat bazén?
- Kde bude umístěna technologie?
- Budu potřebovat stavební povolení?
- Jak dlouho bude výstavba probíhat?
Jak velký bazén?
Při určování velikosti bazénu jste v některých případech omezeni pozemkem, velikostí zahrady nebo místem, kde má být bazén umístěn. Pokud místem omezeni nijak nejste, záleží především na vašich představách, ale i na tom, k jakému účelu vám má bazén primárně sloužit. Obvyklé rozměry bazénů bývají 5x3m, 6x3m, 7,5x3,5m, 8x4m apod. Má-li bazén sloužit především pro dětské hrátky a rodinné dovádění, většinou postačí rozměr kolem 6x3m. Chcete-li trávit čas v bazénu hlavně kondičním plaváním, pak doporučujeme délku alespoň 8m a více, při této délce vám bazén už dovolí několik temp udělat.
Šířka a délka bazénu tedy závisí pouze na vás, volbě hloubky však věnujte větší pozornost. Silně doporučujeme volit hloubku bazénu maximálně do 1,5m (nikoli 1,51m a více). Bazénové folie se vyrábí ve dvou šířkách - 1,65 a 2,0m (případně 2,05m). Pokud by byla hloubka větší než 1,5m, bylo by nutné při instalaci použít širší folii (je potřeba počítat s přesahem folie u horní a spodní hrany), zbytečně byste pak platili za velký prostřih a odpad folie. Nehledě na to, že hloubka větší jak 1,5m nemá žádné opodstatnění, naopak převažují samá negativa:
- ve větší hloubce děti a menší osoby nedosáhnou nohou na dno bazénu, což znemožňuje dětské hrátky a navíc může navodit nepříjemný pocit úzkosti
- větší spotřeba materiálu (folie, tvárnic, betonu) při výstavbě a tedy vyšší pořizovací náklady
- větší objem vody v bazénu
- delší doba, než se bazén ohřeje na požadovanou teplotu a s tím spojené vyšší náklady na vytápění
- pokud se obáváte, že do bazénu nebudete moci skákat šipku tak věřte, že šipka se dá bez problémů skákat i do 1,2m
Nedovolí-li vám omezené místo a prostor postavit dostatečně velký bazén, ale i přesto byste chtěli bazén využívat především pro kondiční plavání, řešením je zabudovat do stěny bazénu protiproud. Protiproud má opodstatnění hlavně u malých bazénů 5x3m, 6x3m apod., ve kterých je kondiční plavání téměř nemožné, nicméně umístit protiproud je možné samozřejmě do jakkoli velkého bazénu, nechcete-li se stále obracet i ve větším bazénu.
Jaký tvar bazénu?
U železobetonových bazénů s těžkou folií lze zvolit tvar jaký chcete. Nemusíte se nijak omezovat jako např. u bazénů laminátových nebo bazénů z plastu. Nejčastěji prováděným tvarem je obdélník, při kterém nejlépe využijete místo na pozemku i v samotném bazénu. Lze provést však jakýkoli jiný tvar - ovál, obdélník se zakulacenými rohy, ledvinku apod. Výhodou je, že u bazénů z těžké folie můžete do prostoru bazénu začlenit různé stupínky, zešikmené plochy, vyvýšená i snížená místa.
Skimmer nebo přeliv?
Bazénovou tecnologii, resp. systém recirkulace vody lze rozdělit na dva základní systémy - skimmerový nebo přelivový systém.
Z hlediska technologického, rozměrového i finančního se nejčastěji používají systémy skimmerové. Princip skimmerového systému spočívá v tom, že hladina bazénové vody je cca 10 až 15 cm pod okrajem horní hrany bazénu. Přes skimmer je voda z bazénu nasávána potrubím do filtrační jednotky a následně se vrací tryskami zpět do bazénu. Pokud hladina vody v bazénu stoupne vlivem přílišného dopouštění nebo příchodu velkého počtu plavců, nevznikne žádný problém, jelikož skimmer dokáže toto navýšení hladiny pokrýt (je zde rezerva asi 8 cm). Tento systém je cca o 30 až 50% levnější oproti přelivovému systému, protože nepotřebuje akumulační nádrž, přelivové žlaby, automatické dopouštění vody, systém hlídání hladiny atd.
Přelivový nebo také přepadový systém je náročnější na prostor, složitější instalaci technologie i finance. Tyto nevýhody však kompenzuje luxusní vzhled a vysoká estetičnost. Princip fungování spočívá v tom, že hladina vody je ve stejné úrovni jako okolní terén a ta se přelévá přes okraj bazénu (přelivovou hranu) do sběrných přelivových kanálků či žlabů osazených plastovou nebo nerezovou mřížkou (roštem). Z těchto kanálků směřuje voda do akumulační jímky (někdy uváděna také jako přepadová nebo retenční nádrž), umístěné za bazénem či v její blízkosti, kde se voda shromažďuje. Čerpadlo si vodu z nádrže nasává a vrací ji přefiltrovanou zpět do bazénu dnovými tryskami. Nutnost instalace retenční nádrže u přelivového bazénu je právě pro případ, kdy do bazénu vstoupí více lidí najednou, aby zachytila velké množství vody, které se v jednu chvíli z bazénu přelije, a které by čerpadlo nedokázalo tak rychle přečerpat. Velikost zadržovací nádrže je závislá a dimenzuje se podle velikosti bazénu, typu provozu a počtu osob. Velikost nádrže se projektuje přibližně na 10% objemu bazénu, záleží však vždy na velikosti, tvaru a členitosti konkrétního bazénu.